Vynálezci tohoto převratného řešení jsou Ing. Pavel Heinrich - pracovník technického rozvoje a Ing. Miroslav Vacek, Ph.D. - produktový manažer ze společnosti HELUZ cihlářský průmysl v.o.s. Dále se na vynálezu podíleli vědečtí pracovníci VUT v Brně - prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc. a Mgr. Martin Vyšvařil, Ph.D., z Fakulty stavební, Ústavu chemie.
Podstata tohoto technického řešení spočívá ve využití cihelného prachu (odpadu z broušení přesných keramických cihel a tvarovek) jako částečné náhrady cementu nebo vápna ve vápenocementových nebo vápenných omítkách. Takovéto využití cihelného prachu (v množství cca 25 – 50% hmotn.) vede k projevení jeho pucolánových vlastností - ve spojení s hydroxidem vápenatým a vodou reaguje za vzniku sloučenin, které tuhnou, tvrdnou a jsou stálé na vzduchu i pod vodou. Tím je zajištěna vysoká podobnost omítkové směsi s podkladem a takováto omítka na podkladu nepraská.
Výhodný provedením je také použití plniva – expandovaného perlitu nebo jílu o velikosti frakce do 4 mm, což zajistí výrazné zlepšení tepelně izolačních a akustických vlastností a mrazuvzdornosti omítky.
Obrázek č. 1: Cihelný prach (zdroj: zkg.de)
Hlavní výhodou je ekologický charakter materiálu – větší část objemu směsi tvoří cihelný odpad. Co lze při reálné praxi ocenit, je fakt, že materiál je svými vlastnostmi velice podobný podkladu, takže nedochází k praskání. Dále lze např. při využití lehčených plniv uplatnit také vysokou tepelnou odolnost.
Na technické řešení je uplatněna autorská ochrana ve formě užitného vzoru (odkaz) s názvem (Suchá vápenná nebo vápenocementová omítková směs)
