Pro zaručení těchto vlastností je nutné řadu materiálů testovat za účelem vývoje těch nejlepších vlastností, které jsou pro daný produkt charakteristické.

Odolnost např. skelného či keramického materiálu se v laboratorních podmínkách testuje několikanásobnými zátěžovými zkouškami. Vzorky těchto materiálů jsou v rámci takovýchto zkoušek opakovaně podrobeny náročným fyzikálně chemickým procedurám, při kterých jsou vystaveny vysokému stupni opotřebení. V průběhu takového testování je tedy potřeba dané vzorky materiálů od sebe navzájem odlišit značením, které se nezmění ani v případě chemického nebo mechanického narušení vzorků. Proto byla pro tyto účely výzkumným týmem vědců z Ústavu mikroelektroniky, Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně vytvořena metoda značení.

 Metoda značení je založena na způsobu trvanlivého označování vzorků ze skla či keramiky. Jedná se o označení vzorku kódem, znakem nebo soustavou znaků, vytvořenou na povrhu vzorku. Při této metodě se využívá skleněné pasty kontrastní barvy, která se následně tepelně zpracovává výpalem. Takovéto označení je pak vysoce odolné vůči náročnému laboratornímu testování daných materiálů.

Při metodě značení se využívá dispenzeru, pomocí něhož se na povrch vzorku ze skla nebo keramiky nanese skleněná pasta kontrastní barvy ve tvaru individuálního označovacího kódu nebo obrazce. Pasta je následně vysušena a tepelně zpracována při teplotě přetavení nebo rekrystalizace pasty. Tím dojde k vytvoření odolného znaku s obdobnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi jako má základní materiál vzorku. Při chemické, mechanické nebo jiné (např. radioaktivní ozáření) expozici vzorků, zůstává značení trvale na povrchu a slouží tak k lepší identifikaci testovaného vzorku. Metoda je chráněna užitným vzorem (odkaz) a patentem (odkaz).