Při nižším průtoku dochází k sedimentaci zrn menších než 0,1 mm a k usazování nerozpuštěných organických látek a naopak při vysokém průtoku dochází k nežádoucímu vyplavování částic větších než 0,1 mm do usazovací nádrže společně s organickým sedimentem.

Nově navržené technické řešení regulátoru průtočné plochy pro horizontální lapáky písku řeší uvedené nedostatky používaných stávajících zařízení. Jeho výhodami vůči nedokonalým současným řešením jsou především zajištění bezpečnějšího provádění odpadní vody horizontálním lapákem písku, zachycení nižšího podílu organických látek v sedimentované směsi, zachycení výrazně menších částic písku i při dešťových průtocích a následná eliminace provozních problémů v usazovací nádrži i při jejím vytěžování, resp. aplikaci vyčerpaného stabilizovaného kalu na biologické čistírny odpadních vod.

Zařízení funguje v praxi tak, že řada horizontálních štěrbinových lapáků písku je doplněna o jednoduchý prvek, které podle velikosti přítoku odpadní vody automaticky reguluje hladinu přelivu na odtoku z lapáku písku. Tímto dochází k plynulé změně průtočné plochy tedy i k postupné regulaci doby zdržení, resp. doby potřebné k usazení vybraného zrna písku.

V současné době je toto zařízení z dílny Ing. Michala Krišky, Ph.D. z Ústavu vodního hospodářství krajiny chráněno užitným vzorem a již o něj projevilo zájem několik projektantů a provozovatelů čistírenských zařízení.

Ing. Michal Kriška, Ph.D. absolvoval  FAST  VUT v Brně obor vodní hospodářství krajiny a v roce 2011. Ve stejném oboru obhájil svoji disertační práci. Od roku 2007 je zaměstnancem Ústavu vodního hospodářství krajiny, kde v současnosti působí jako odborný asistent s odbornou specializací na vegetační kořenové čistírny, zemní filtry, čištění odpadních vod extenzivními technologiemi a mokřadní systémy.